akce je Život
Hledání nových podnětů, činností a zábav rozhodně vyžaduje plno fantazie, morálu a chuti jít stále do akce. Je to jak říká klasik, "ten neklid, co tě žene z místa na místo". Co ti nedá oddechnout, neklid, závislost a postižení. Svůj nos musíš strčit do všeho a nejlépe se v tom pořádně vymáchat. Zakusit a pocítit na vlastní kůži to všechno, o čem se tak pěkně čte v žurnálech nebo vidí v televizi. Protože, co když právě tentokrát tě čeká to, co bys už dávno rád našel, objevil nebo zažil...
Tenhle stav je permanentní neklid duše a pocit, že je třeba pořád do něčeho jít, je všudypřítomný. Cesta k uspokojení prázdna vzniklého touhou po prožitku vede jedině přes další dosahování nových "paraorgasmů" z nově prožitého. Plnění těhle drobných a zdánlivě bezvýznamných vytčených cílů prostupuje myšlení a konání. Odměnou bývá, při občasném bilancování, zejména dobrý pocit, že se žije naplno, že je akce...
Po akci přichází uvolňovací fáze. Doplnění vybité energie, odstranění technických závad a vymýšlení vychytávek. Důležitý je i rituál přípravy výstroje do pohotovostního stavu "pro příště". Významné jsou opakované prožitky a napětí při zpracovávání starých a zejména nových materiálů. Mezitím se už opět vytváří prázdno pro přijmutí novém podnětu. A je to tady zas, začíná se mnohé opakovat...
Umění s tím vším zacházet je pak asi to nejdůležitější, jak se uchránit sebezničení. Poznat tuhle hranici je na každém jednotlivě. Všechno správně a s citem odhadnout je hodně obtížné hlavně ve vztahu k osobám nejbližším. Vyžaduje to hodně tolerance, nadhledu i smířlivosti. A tak si přejme, všichni podobně postižení, aby nás akce naplňovala, ale nikdy nepůsobila újmy kolem...
LZT - květen 2009

