MOTTO

Vítám Vás na Cákalských stránkách...



Zdravím všechny pravidelné i náhodné návštevníky mých osobních webových stránek. Zachycuji zde písmem a fotem svoje zážitky a poznatky z cest, okolní události, myšlenky a názory, trochu své i jiné historie.



Věřím, že Vás tu na Cákalských stránkách něco z uvedených článků, zpráv nebo meditací zaujme a třeba i inspiruje...

LZT

Napište nám

starý problem

Má-li jeden člověk imaginárního přítele, je to schizofrenie. Má-li ho skupina lidí, říká se tomu náboženství. Trochu drsně řečeno, ale idea v tom je. Teroristické emoce z počátku roku odeznívají. A pro evropskou společnost zde zůstává už celkem starý, opět rozvířený historický problem. Šíření víry a ideologií. Ale bývaly jiné časy, přemýšlelo se jinak a třeba zrovna naše "církev svatá katolická " v minulosti také často zrovna svatá nebyla. Její globální evoluce ale probíhala, dílem díky reformátorům, dílem struktuře svého učení, společenskému prostředí a vlastnímu přístupu. Dokázala zregenerovat sebe samu a své učení zformovala nakonec do celkem přijatelného tvaru. Hlásí se k ní třetina globálního obyvatelstva a hlavně, funguje a působí sourodým dojmem...

Nejmladší z monoteistických náboženství, tzv. Islam, má ve srovnání celkem zjevné vývojové opoždění. Nějakých 5-6 století a je to poznat. V reálu dnešní "zrychlené doby" už to sice není asi tolik, ale přesto je to dost. Kdesi stojí psán výklad, že k jeho vzniku m.j. přispěla i nesrozumitelnost a rozsáhlost křesťanského učení, které kněží "v šeru dávných věků" šířili. A tak zřejmě vzniklo prostředí pro něco srozumitelnějšího, jasně a stručně daného a islam byl na světě. Desetkrát menší obsahem, měříme li například rozsah písemný. Až s odstupem času postupně spisovaný z ústně předávaných pravidel. Co je co, co je správně a co ne. Na rozdíl od "složitého" křesťanství ale zřejmě stanovený jasně a jednoduše. A tak si také donesl svou výkladovou roztříštěnost až do současnosti. V průběhu věků se mu zcela vyhnulo vzpomínané "reformátorství" zevnitř, protože učení vlastně od počátku jakoukoliv výtku nebo náznak reformy na sobě samém doslova slepě trestá hned na místě. Nemá ani žádné "pozemské výkonné vedení", které by jej někam směřovalo. Není známo, že by snad někde seděl "velký imám", uznávaný valnou většinou svého společenstva. Zřídka registrujeme, že by se ten "hodný muslim" chtěl někde sám vypořádat s tím "zlým". Úloha světového policajta v případech nejtěžších přešlapů připadá potom na "zlý západ" a jeho kulturu. Důvod k radikalizaci je na světě a "starý problém", islamismus s přívlastkem radikální je tu. Nebo-li šíření svého, ohněm a mečem. Nenávist proti zlému západu pak v určitých oblastech pěkně kvete. I když užívat si jeho vymožeností a ekonomického potenciálu je i pro ortodoxní přívržence určitě příjemné a často dost výhodné...

Islam byl vždy, je a bude nám v Evropě podvědomě nepříliš sympatický a nepříjemný pro celou řadu prvků, které obsahuje. A kterých se nedokázal zbavit nebo je zregenerovat. Mnohá jeho dogmatická ustanovení, čtrnáct století platná, prostě do současného věku již dávno nepatří, Jen chybí vůle si to připustit. Ostatní významná náboženství světa dospěla do století 21. každé tak nějak po svém. Vesměs nekonfliktně vůči ostatním a jsou v něm přirozeně začleněna. Islam není. Má toho sám se sebou ještě hodně na práci. Proto z jeho často omlouvaného, údajně pokojného šíření a soužití na územích, kam nikdy přirozeně nepatřil, nejde mít klidný pocit. Stěží jde věřit řečem o tolerantní víře, protože to je zjevně mimo realitu. Jejím plíživým pronikáním tam, kam územně nepatří, by snadno mohlo dojít ke střetu, kdy se lehce i oboustranně, z těch "hodných stanou zlí". A tak nám tady globálně a asi celkem reálně, hrozí pěkná havárka...

 

LZT - únor 2015