MOTTO

Vítám Vás na Cákalských stránkách...



Zdravím všechny pravidelné i náhodné návštevníky mých osobních webových stránek. Zachycuji zde písmem a fotem svoje zážitky a poznatky z cest, okolní události, myšlenky a názory, trochu své i jiné historie.



Věřím, že Vás tu na Cákalských stránkách něco z uvedených článků, zpráv nebo meditací zaujme a třeba i inspiruje...

LZT

Napište nám

o sportování

Potřeba pohybu formou sportování je návyk jako každý jiný. Kdo si navykne na zátěž těla a následné pocity od psycha až ke slastné bolesti, tomu se těžko odvyká. Prostě TO potřebuje dostat. Zhusta mívám sice pochybnosti o tom, jestli ty tisíce nebo spíš desetitisíce všelijak napohybovaných kilometrů, bylo to nejlepší, co se dalo tělu dopřát. Ale stalo se. Nejnovější "vědecké výzkumy" na tohle téma o prospěšnosti sportování se totiž dost různí. A tak tělo stále svádí s duší boj, jestli si dát další dávku právě teď a nebo stačí až zítra nebo...

Držet se v kondici je rok od roku fyzicky a hlavně psychicky těžší a těžší, ač tomu v porovnání s minulostí, mnoho úsilí už dávno nedávám. Zkrátka a dobře, po tom všem dost dobře chápu ty, co tohle nijak nepotřebují a žijou si v pohodě a klidu i bez sportu. Když je dneska navíc všude takových úžasných podnětů, kam se jeden podívá.

Proč se mi vytratil duch soutěživosti ve sportu, na to je už dnes po letech snadná odpověď. Posledních hodně roků nebyla práce jen více či méně radostným vytvořením něčeho a prací "na vlastním". Byl to hlavně každodenní pocit, že musíš vždy překočit a jet "co to de". Stejný, jako na startu závodu, když chceš přesoutěžit ty ostatní. Co jsou vesměs minimálně stejně chytrý jako já. Jednoho dne se užpřestane chtít předhánět ty ostatní. Příjemné je ovšem si dál umět vychutnávat těch pár získaných dovedností v některých činnostech. A taky tu často hrubě nadřenou fyzickou podstatu...

Co naštěstí zůstalo, nebo v co se sportovní soutěžení přetavilo, je umění a schopnost překonávat překážky. Spíš než dosahovat pochybné sportovní úspěchy. Pohyb přírodou "za dveřmi", tedy out-door a poměření si svých schopností a dovedností s ní, asi nebude už sport jako takový. Napřed byl přece přirozený pohyb a pak z toho lidi udělali soutěže. Tak do toho ještě dál půjdu, co budou stačit síly a morál. Překonat přírodu a často sám sebe. Užít si radost, že TO umím vychytat, dokážu se dostat vlastními silami támle a támhle a kdoví kam ještě. K tomuhle to všelijaké sportování určitě dobré bylo. Ono je totiž pořád kam a co, prostě těch podnětů a prožitků je při trošce fantazie nekonečno.........

 

LZT - červenec 2008