MOTTO
Vítám Vás na Cákalských stránkách...
Zdravím všechny pravidelné i náhodné návštevníky mých osobních webových stránek. Zachycuji zde písmem a fotem svoje zážitky a poznatky z cest, okolní události, myšlenky a názory, trochu své i jiné historie.
Věřím, že Vás tu na Cákalských stránkách něco z uvedených článků, zpráv nebo meditací zaujme a třeba i inspiruje...
LZT
Napište nám
my cat - moje nejmilejší hračka
MY CAT je moje nejmilejší hračka, hračka pro velké kluky. A protože na ni ještě na těhle stránkách nedošlo, věnuju jí tenhle článek. V podstatě je však souhrnně o mém vnitrozemském jachtaření na malých plachetnicích vůbec, než jsem více sil a času začal dávat tomu jachtění námořnímu...
Moje jachtařské samoucké začátky se datují až k roku 1981. Tehdy jsem si koupil první loď, funglovního třídového Vauriena, proměřeného na národní číslo CZ 178. Dostal jméno od paní Irmy, Ultramarin. Měl různá období, dobrá i horší a několik let i jen tak proležel v loděnici. Zlatý věk pak prožil počátkem devadesátých let, několik lipenských dovolených a celou řadu víkendů, prvních i posledních větrů, až se jeho čas naplnil. To jsem přesedlal na malou hravou Evropu se jménem Marco II, rovněž třídový závoďák. Na mou váhu trochu poddimenzovaný a tím i bezpečný kluzák. Jeho hlavním revírem byl jihočeský rybník Dvořiště a hlavní akcí jednodenní výjezdy na něj. Asi řešení o dost lepší, než ucachtané surfování, ale jezdit sem tam a tam sem ??? No prostě se to přežilo...
A pak přišel ON. Hračka, co dostala jméno MY CAT. Přivezl jsem ho z Jablonce nad Nisou v roce 1999. Narodil se v Polsku amatérskému staviteli někdy kolem roku 1986??? Musel jsem ho do nejhravější podoby vyladit mnohočetnými vychytávkami a úpravami!!! Udělal jsem tak z něho tu super hračku v dnešní podobě...
S přibývajícími lety je to dnes již opravdový Old Timer, však je to už taky docela poznat...
Od té doby jsme si užili společně na lipenském revíru plno radosti a nadrandili se spolu, až běda. V současnosti už je to jen o občasném uspokojení jachtařské dušičky, dotknout se vody a větru a taky se udržet v kondici při bleskurychlém "motání provázků". Je to o hraní. Protože hrát si, to my kluci potřebujem k životu fakt dost nutně...
LZT - září 2008