koruna proti euru
Posun Česka v tabulce eurových průměrných platů v unii vypadal nedávno díky sílící koruně docela nadějně. Reálný posun to zas takový nebyl, ostatní taky nespí. Ale byla tam psychologická hranice tisíce eur a ta se přiblížila skokově. Přeceňování výkonnosti našeho hospodářství patří k obvyklému tuzemskému zpravodajskému folklóru a je třeba brát je s rezervou. Zkrátka a dobře, výrobci a vývozci se nad kursovním lístkem vztekali, turisté a střádalové jásali...
V polovině roku 2008 se začaly propadat burzovní indexy, sebevědomí a velebení naší stability ještě nějaký čas vydrželo. V souvislosti s tím vším se pak nabízí otázka celkové vlažnosti o přistoupení k měnové unii. Nenápadné Slovensko se se záležitostí vypořádalo tak překvapivě zdatně, že si jeden položí otázku, jak je to možné? V Česku ticho po pěšině. Žádná, aspoň stručná objasnění, jen utvrzování se o zdatnosti naší tvrdé koruny a vlastní jedinečnosti. Vcelku udiví webové stránky... http://www.zavedenieura.cz . Tam celá akce vypadá, na první pohled, jako hotová věc. Na druhý pohled, po letmém prostudování výsledků ČR v kriteriích pěti hlavních konvergenčních pravidel zjistíme, že "on by mohl, kdyby chtěl", jak rádi říkají pedagogové... V přehledných tabulkách vidíme, že nebýt ujetých deficitů státního rozpočtu z let národní socializace (2001-2003), tak jsme mohli dávno získat požehnání na přistoupení k programu stability měnového kursu ERM II. Za zpevňování měny by Česku nikdo nevycinkal...
Celý život přepočítávat "šílené kurzy" naší staré dobré koruny, měnit a stále si kupovat někde něco nejméně dva až třikrát krát dráž, než je "naše" cena produktu. Dost hrůza. Přes úctu k "západní kvalitě", to je, jak se trefně říká, "pěknej opruz". Máme už dvacet let od převratu poměrů a bylo by asi dost dobře, tu integraci s ostatními zdobit smazáváním těhle potupností trochu s nasazením. Němec se své marky před lety vzdal... a jak pěkně... Našinec by si neměl o české koruně nic nalhávat. Na pár let jsme díky liknavému přístupu tuhle integrační možnost prošvihli...
Radost z přibližování se Evropě nám tedy tentokrát odplula do bouře zvané "ekonomická krize". Naše zmítání se na vlnách kursového rizika a neodbytné inflace bude pokračovat. A protože EMU zcela jistě přijde, zasloužil by si i četný český střádal z motivačních důvodů to kursové riziko vyřadit jednou pro vždy. Mimo jiné, také mnohé dnešní střádání "na stáří" za deset - dvacet let, díky němu, hodně tratí na svém smyslu...
LZT - únor 2009